BIOREZONANCE – PŮVOD

Po absolutoriu a dalších dvou letech studia na McGillově Univerzitě, začala studovat na Universitě v Minnesotě biofyziku a fyziologii buněk. Doktorát obdržela v roce 1958. V průběhu svých výzkumů znovuobjevila ničení patogenních mikroorganismů frekvenčními impulsy a propracovala mnoho postupů a metod pro netradiční léčbu téměř všech nemocí. Její hlavní přínos spočívá v tom, že se nebála perzekucí a falešných osobních obvinění a praktické výsledky svých výzkumů zveřejnila v několika svých knihách, které vydala po sobě ve velmi krátké době. Tyto informace se tak dostaly k široké veřejnosti. (24)

I výsledky testů z jiných mezinárodních renomovaných výzkumných center z poslední doby, jako je skupina profesora H. Hämäläinena na Vysokém učení technickém v Helsinkách, prokázala existenci endogenních bioelektrických oscilací. (33)

Prof. PA Anninos Democritus (University of Thrace v Alexandropoli, Řecko) prokázal v sérii Evidence based výzkumných studií souvislost mezi patologickými procesy a změnami ve frekvenčních vzorech. (31, 32)

A konečně – poslední popisovanou kolébkou biorezonance se stal německý Mnichov, kde v roce 1976 založil pan Brügemann firmu Brügemann GmbH, později Regumed GmbH. Ve spolupráci s Dr. Morellem – duchovním otcem této nové terapie – vznikl přístroj BICOM, který se od všech předchozích liší využitím vlastních vzorků pacienta a zpětné vazby. Od prvních typů byl tento přístroj stále zdokonalován až k poslednímu modelu – BICOM-optima. Tento přístroj bude podrobněji popsán dále. (33)

Rezonance jako obecný jev

Rezonance je definována jako shoda frekvence vlastních kmitů soustavy s frekvencí zdroje, kdy silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektů.

Byla objevena Galileo Galileem při jeho výzkumech s kyvadlem a strunami hudebních nástrojů po roce 1602. (34)

Rezonanční jevy se vyskytují u všech typů kmitání a vln: Existuje mechanická rezonance, akustická rezonance, elektromagnetická rezonance, nukleární magnetická rezonance a další.

Elektrická rezonance je jev, který nastává v elektrickém obvodu, který je schopen elektrického kmitání (elektrický oscilační obvod), je-li buzen vnějším periodickým zdrojem s kmitočtem shodným s kmitočtem vlastních elektrických kmitů obvodu. (34)

Nukleární magnetická rezonance (NMR) využívá skutečnosti, že protony, stejně jako neutrony, mají určitý vlastní moment – spin, díky němuž získává celé atomové jádro určitý magnetický moment.

Rezonance jako obecný princip se objevuje dokonce v mechanice vesmírných těles: Laplaceova rezonance nebo též komensurabilita je vlastnost pohybu dvou těles ve sluneční soustavě, při které jsou jejich doby oběhu v poměru malých celých čísel. V takovém případě nastává mezi tělesy na základě gravitační vazby rezonance, která ovlivňuje stabilitu tohoto uspořádání. (34)

Ve fyzice znamená rezonance snahu systému kmitat na větší amplitudě více při určitých frekvencích než u ostatních. Tyto frekvence jsou známy jako rezonanční frekvence. Při těchto frekvencích mohou i malé pravidelné síly způsobovat velké amplitudy kmitů, protože systém uchovává energii kmitání.

Při rezonanční frekvenci dosahuje amplituda nucených kmitů větší hodnoty, než by odpovídalo výchylce způsobené vnější silou při jiné frekvenci. Nastává rezonanční zesílení nucených kmitů. Toto rezonanční zesílení může být tak velké, že může dojít i k destrukci materiálu, který rezonuje. Známý je např. jev, kdy pochodující vojáci mohou vojenským krokem zničit most.

Princip biorezonance

Z výzkumu Harolda S. Burra (30) vyplývá, že každá struktura živé tkáně má svoje frekvenční spektrum, které je pro ni charakteristické. Elektromagnetická působení mají základní význam v organizaci, struktuře a funkčnosti živých systémů, jak ve zdravém stavu, tak i v případě onemocnění. V buňkách a mezi buňkami neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.

Biorezonanční metoda je založena na předpokladu, že fyziologické procesy v těle jsou kontrolovány a regulovány nejen chemickými procesy, ale i elektromagnetickými impulsy substancí a systémů. Navíc předpokládá, že orgány, orgánové oblasti a orgánové systémy ve zdravém těle vykazují charakteristické frekvenční vzory a že každý zásah do těchto frekvenčních vzorů může vést k významnému narušení rovnováhy v organismu. Biorezonanční terapie infektů využívá jevu destrukce, uvedeného výše Mikroorganismy jsou vystaveny jejich kritické frekvenci o dostatečné intenzitě. (Kritická frekvence znamená analogii vlastní frekvence ve fyzice, je to frekvence, na níž je mikroorganismus citlivý). Při vystavení mikroorganismu působení této frekvence je při pozorování v mikroskopu jasně viditelné, jak dochází k rozpadu mikroorganismu. Jeho membrána se vlivem rezonance rozkmitá tak, že tyto kmity nevydrží a praskne. Imunitní systém pak běžným způsobem odklidí mrtvá těla mikroorganimů jako běžný odpad. (35) To však zatím neřeší terén, tedy prostředí, kde mikroorganismus žil a kde měl příhodné podmínky.

Koherence a energetika v biologických systémech

Zájem řady fyziků vyvolala Fröhlichova práce z roku 1968. Herbert Fröhlich (1905 – 1991), anglický fyzik německého původu zabývající se rovněž supravodivostí, navrhl několik myšlenek, které se týkaly kvantových procesů v biologii. Podle Fröhlicha kvantové procesy umožňují přenos energie uvnitř membrán neuronů v důsledku přenosu koherentních vlnění beze ztrát, podobně jako u supravodivého efektu. Fröhlich vyslovil myšlenku, že uspořádání molekul v buněčných membránách v kvantum koherentního stavu (z makroskopického pohledu) může být dosaženo působením minimálního množství energie. (37) Tím položil možné teoretické základy pro citlivost organismu vůči velmi slabým polím.

Shrnutí základních Fröhlichových myšlenek

Typickým rysem biologických makromolekul a struktur jsou významné polární a polarizační vlastnosti, vibrace doprovázené polarizačními vlnami. Ty generují elektromagnetické pole, které může na velkou vzdálenost zprostředkovat interakce s jinými molekulami nebo strukturami. Biologické molekuly a organické struktury mají vlastnosti nelineárních systémů, kdy se energie dodávaná zejména z metabolických zdrojů nepřevádí na teplo a vytváří termodynamicky nerovnovážné rozložení energie v určitých stupních volnosti, která je podmíněna spektrálním přenosem energie.

Schumannovy rezonance

V (38) jsou označením „Schumanovy rezonance“ chápány kvazistojaté elektromagnetické vlny, které existují v zemském elektromagnetickém prostoru (oblast mezi povrchem Země a ionosférou), které byly prvně předpovězeny německým fyzikem Prof. W. O. Schumannem v letech 1952 až 1957 a poprvé detekovány v roce 1954 ve spolupráci s Königem.

Tyto rezonance se objevují v několika frekvencích, konkrétně 7,8; 14; 20; 26; 33; 39; 45 Hz 1-+0,5 Hz., přičemž síla účinku ubývá se vzrůstající frekvencí. (39,40)

Fyzik Heaviside (1850 – 1925) zjistil odraznou ionizovanou vrstvu v zemské atmosféře, která tvoří horní hranici výskytu „Schumannových frekvencí“. Tato Heavisideova vrstva je částí ionosféry a nachází se přibližně 95 km -130 km nad Zemským povrchem (36)

Byla provedena studie, kdy byly ponechány živé buňky v prostoru, kde působily Schumannovy rezonanční frekvence, bylo zjištěno, že tyto frekvence způsobují stínění okolních elektromagnetických polí. To vede k tomu, že u těchto buněk se projeví jejich větší imunitní ochrana buněk, což snižuje výskyt patologických chemických dějů v buňkách. (36)

Vliv Schumanových frekvencí na lidský organismus

Význam Schumannových rezonancí při ovládání lidského biorytmu potvrzují i pozorování na skupině studentů, kteří byli delší dobu ubytováni v bunkru zcela odstíněném od Schumannových rezonancí. Ukázalo se, že se porušily jejich biorytmy a začaly se vyskytovat příznaky nevolnosti. Podobné příznaky byly zjištěny u prvních kosmonautů. Teprve po instalaci frekvenčního generátoru do kosmických kabin, došlo k odstranění těchto problémů. (42)

Organismus jako fyzikální objekt

Organismus člověka funguje jako elektromagnetický systém. Jeho molekuly a atomy jsou elektricky polarizovatelné elementy. Protože jsou nositelem náboje, buňky jsou dipolární, emitují záření o rozdílných frekvencích a jsou schopny absorbce elektromagnetických impulsů. (42)

Biorezonanční terapie Bicom je terapeutická metoda pracující s elektromagnetickými frekvencemi přirozeně vysílanými pacientem. Princip metody spočívá v tom, že patologické frekvence jsou snímány z pacienta a použity přímo v terapii k eliminaci léze. (43)

Tato metoda díky svému principu nemá vedlejší škodlivé účinky, dokonce může napravit vedlejší účinky jiných tradičních terapií. Pracuje v několika úrovních současně – energetické, humorální, hormonální, buněčné, imunologické, nervové, organické a funkční úrovni. (44)

Vlivy, které působí v biorezonanční terapii, aktivují autoreparační schopnosti těla a způsobují návrat organismu ze stavu, ke kterému došlo vlivem vnějšího patologického působení. Důkaz této metody byl proveden díky pokusům na tkáňových kulturách, na živých organismech a klinickými studiemi. (45)

Člověk jako složitý živý systém představuje z tohoto pohledu rozsáhlý soubor frekvencí. I všechny tělové a tělesné substance vykazují charakteristická spektra. Každý orgán a struktura má specifické spektrum elektromagnetických frekvencí, jedinečné pouze pro něj. Plné spektrum elektromagnetických frekvencí pacienta má dvě složky: fyziologickou a patologickou. Fyziologické frekvence, jsou ty, které pocházejí ze zdravých orgánů. Patologické frekvence vznikají, když jsou křehké procesy řízení ovlivněny vnějšími nepříznivými vlivy. Pokud je regulační systém není schopen adekvátně kompenzovat, ústí tato narušení ve fyzické projevy onemocnění.

Testování za pomocí biorezonance spočívá vlastně ve srovnání vlnových charakteristik pacienta s etalonem fyziologických frekvencí. Tento popsaný princip dává vzniknout biorezonanční terapii, která, velmi zjednodušeně řečeno, odstraní patologické spektrum a nahradí jej fyziologickým, čímž vyřeší i problém terénu vnímavého pro patologické procesy, zmíněný výše. Pacient toto vnímá jako uzdravení. (46)

Přístroj Bicom

Biorezonanční přístroj Bicom se používá v západní Evropě již více než 30 let v lékařství a přes 15 let ve veterinární medicíně. Ve Švýcarsku je léčba na přístroji Bicom u vybraných terapeutů hrazena zdravotními pojišťovnami.

Do Československa se dostaly přístoje až po revoluci v r. 1989. Jako jeden z prvních začal v roce 1991 přístroj používat MUDr. Josef Pekárek, který díky dobrým zkušenostem s přístrojem založil a provozuje vlastní zdravotnické zařízení Naturcentrum Salvea v Praze-Zahradním Městě. Jeho výsledky a trvalý zájem pacientů jsou tou nejlepší referencí. V České republice je více medicínských pracovišť zabývajících se léčbou na přístroji Bicom. MUDr. Koželuhová V Plzni, MUDr. Špaček a MUDr. Lichnavský v Ostravě, MUDr. Jadrná v Mohelnici, RNDr. Kosnarová v Rožnově p. R., MUDr. Kucharský v Třebíči a další. Poměrně velké množství terapeutů je na Slovensku.

Svým principem se tento přístroj velmi odlišuje od výše uvedených přístrojů. Jeho unikátnost spočívá ve využití zpětné vazby a vlastních vzorků pacienta. To činí terapii pro každého pacienta absolutně individuální. Dokonce je jiná terapie pro stejného pacienta v různých časech, neboť mezitím nutně prodělal určitý vývoj. Proto pacientovy vzorky jsou používány vždy pouze aktuální.

Koncepce léčby na přístroji Bicom spadá pod tzv. holistickou medicínu, tedy chápe pacienta jako celek. Proto mohou být zjištěny a léčeny skutečné příčiny onemocnění, které bývají často skryté. Přístrojem Bicom je možno ovlivnit jakoukoli patologii, kontraindikace tato léčba vzhledem ke svému principu nemá. Pouze z forenzních důvodů se nedoporučuje provádět biorezonanční terapii v prvním trimestru těhotenství a u pacientů s kardiostimulátorem nebo implantáty se nedoporučuje umisťovat magnetické elektrody do blízkosti kardiostimulátoru nebo implantátu. (47)

Vlastní frekvenční vzorky pacienta se snímají prostřednictvím vstupních elektrod. V přístroji jsou elektronicky modulovány do terapeutických frekvencí a těmi je pacient pomocí výstupní elektrody ošetřen. Při terapii se využívá zpětné vazby; pacient na vstupu je ovlivněn výstupním signálem, čímž se v průběhu terapie mění vstupní signál. Změna vstupního signálu nutně vyvolá změnu výstupního signálu. Tento princip je patrný z následujícího schematu:

Působení terapie probíhá prostřednictvím rezonance fyziologických frekvenčních vzorků, vedených do organismu, s patologickými rušivými frekvencemi, obsaženými v těle.

Přístroj využívá tzv. biologický filtr. Tato část přístroje separuje patologickou část signálu přicházející od pacienta od fyziologické části komparací se spektrem fyziologických signálů.

Díky němu jsou v přístroji možné následující typy zpracování signálu:

A : předávací režim, signál nezměněn, používá se, pokud je na vstupu lék

Ai : inverzní režim signál se zrcadlově obrácenou fází, používá se, pokud je na vstupu patogen

A+Ai : složky A a Ai se rytmicky střídají, použití pro reaktivně blokované pacienty

H harmonická složka výstupu z biologického filtru

Di : disharmonická složka výstupu z biologického filtru

H+Di: suma předchozích dvou typů, nejčastěji užívaný typ

Poslední tři typy se používají pro zpracování signálu z pacienta, který obsahuje jak fyziologickou, tak patologickou složku. (47)

Prostřednictvím částečné nebo úplné neutralizace patologických frekvencí je podnícena popř. podpořena regulace vlastního těla. Rezonanční terapie BICOM podporuje tak organismus, aby se sám opět dostal do energetické, dynamické rovnováhy. Tato fyzikální regulace jde z principu ruku v ruce s biochemickou změnou, což je podloženo vědeckými studiemi.(46)

Princip působení rezonanční terapie BICOM lze popsat jednou větou následovně: „Redukce patogenní energie kmitání je zapříčiněna částečnou nebo úplnou neutralizací patologických komplexních oscilačních vzorků a tím dochází k podnícení regulace vlastního těla.“ S pomocí speciální elektroniky je výsledný výstupní signál transformován do magnetického signálu a pomocí modulační podložky předán pacientovi. Přes modulační podložku mohou být aplikovány dále dynamické multiimpulzní pakety (DMI), které vycházejí z principu Schumannových rezonančních frekvencí Země. Impulsní pakety mají podle nastavení přístroje BICOM 2000 aktivační nebo tlumící účinek. (47)

Z následujícího schematu vyplývá podrobnější zapojení přístroje včetně objasnění všech typů zpracování signálu, které přístroj nabízí.

Zdroj: (49, s. 4)

Z popsaného vyplývá, že přístroj Bicom díky svému principu a variabilitě léčby skrývá netušené možnosti terapie. Velmi záleží na kreativitě terapeuta, jak daleký bude úspěch léčby.

Přístroj Bicom má diagnostickou a terapeutickou část. Diagnostická část se nachází v jeho pravé části. Využívá techniku EAV – měření vodivosti v akupunkturních bodech. (EAV = elektroakupunktura podle Dr.Volla.) Každá odchylka naměřené hodnoty od 50 nahoru nebo dolů indikuje energetickou poruchu v okruhu meridiánu. V rámci biorezonanční terapie BICOM se měří zpravidla pouze 20 počátečních a koncových bodů meridiánů na rukou a na nohou. (47)

Hlavní přínos přístroje spočívá v jeho terapeutické části, kde se uplatňuje vlastní biorezonance. Je umístěna na panelu vlevo. Obsluha probíhá pomocí displeje, klávesnice a tlačítek.

Terapie probíhá pomocí velké škály předdefinovaných programů, které se navzájem liší parametry zpracování signálu. Je možné nastavit typ signálu, frekvenci signálu, zesílení a jeho průběh, intervalový průběh výstupního signálu, kolébání frekvence, doba trvání programu. Pomocí nastavení těchto parametrů je možné sestavovat si vlastní programy, popř. měnit některý z parametrů programů již přednastavených.

Před terapií výrobce doporučuje sejmout všechny kovové ozdoby těla, zejména řetízky, prstýnky, náramky a bateriové hodinky QUARZ (vadí taktovací frekvence zabudovaného krystalu) (47)

Doporučení po terapii

Pít zvýšené množství tekutin.

24 hod po terapii nepít alkohol a kávu.

Reakce na terapii mohou být různé, pacient se může cítit unaven nebo naopak plný energie. Vzhledem k principu metody může po terapii nastat u pacienta stav, který je zván prvotní zhoršení. (Tento stav paradoxně svědčí pro úspěšnost terapie a spontánně odezní do několika hodin nebo dní.)

K eliminaci potíží pacient absolvuje rozdílný počet sezení, který závisí jednak na hloubce poruchy a jednak na vlastní pacientově reaktibilitě. Terapii je většinou při hlubších poruchách nutno opakovat, ale často pacient pocítí úlevu již po prvním sezení (MUDr. Pekárek, ústní sdělení).

Převzato z diplomové práce Ing. Jany Maškové – BIOREZONANČNÍ TERAPIE U VYBRANÝCH PORUCH LUMBOSAKRÁLNÍ PÁTEŘE (ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ)
Studijní program: Specializace ve zdravotnictví B 5345

Doplňující pojmy a vysvětlení

Výměna informací

Nejpozději s prozkoumáním DNA a genů se dostala medicína v jedné oblasti, ve které hrají informace významnou roli, neboť DNA je nosičem dědičných informací. Když se člověk zabývá jen informacemi, je na místě otázka: Co je informace? Pokud je substance jen nosič informace, jak informaci předá?

DNA jako nosič informací

DNA je biologická, vláknitá makromolekula, uložená u člověka v chromozómech v jádře většiny buněk (molekula je částečka, která se skládá z nejméně dvou spojitých atomů). Nyní se medicína ubírá dál, proniká do stále jemnějších oblastí a dostáváme se k nejmenším chemicky nedělitelným elementům hmoty: atomům.

Atom

V současné době by se dalo říci, že atom je konečná stanice výzkumu medicíny a jejích možností. Přesto to není možné, i v molekulární biologii jsme daleko vzdáleni od skutečných řešení – především v oblasti chronických onemocnění.

Kvantová fyzika

Zřeknutí se substanční, chemické roviny a zahrnutí kvantové fyziky do medicíny je jediný logický a důsledný způsob. Kvantová fyzika se zabývá vlastnostmi subatomárních částic (elementární částice). A zde se dostaneme k asi nejdůležitějšímu poznatku kvantové fyziky: Existuje dvojitý aspekt hmoty – jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929, Louis Victor Prince de Broglie). To znamená, že ke každé částici hmoty patří také elektromagnetické pole, tedy také ke každé buňce, ke každému orgánu, každému původci atd.

Fotony

„Stavebními prvky“ elektromagnetického záření jsou fotony. Fotony jsou částice světla (světelná kvanta), která se pohybují rychlostí světla.

Buněčná komunikace

Další bádání nás nyní vede do vysoce zajímavé a napínavé oblasti, která má rozhodující vliv na živé organismy: do oblasti biofotonů. V minulých 20 letech se v této oblasti intenzivně bádalo na mezinárodní úrovni ve spolupráci s německým biofyzikem profesorem Albertem Popem. Tak mohlo být dokázáno, že buňky fotony vyzařují a známí biofyzikové vycházejí z toho, že buňky komunikují přes „světelné blesky“. Tímto způsobem probíhá výměna informací, a sice rychlostí světla. Ve výzkumu biofotonů existují poznatky, že DNA funguje jako vysílač a přijímač. Biofyzikální úroveň je biochemické nadřazena. Řídí ji a určuje strukturu hmoty, ale i strukturu orgánů.

Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia (Nobelova cena v roce 1984), generální ředitel centra pro jaderný výzkum CERN u Ženevy, to formuluje velice názorně: „Sledujeme obyčejně jen hmotu, protože ji můžeme vidět a dotknout se jí. Daleko důležitější jsou kvanta vzájemného působení, která drží hmotu pohromadě a ovlivňují její strukturu.“ Toto dokládá také kvantová elektrodynamika, která kromě jiného také zahrnuje procesy vysokoenergetické fyziky, jako vytváření částic prostřednictvím elektromagnetického pole (Nobelova cena za fyziku v roce 1965, R. P. Freynmann, J. Schwinger, S. Tomonaga). Kvanta střídavého působení, na které se odvolává profesor Carlo Rubia, otevírají úplně nový svět pro porozumění řídícímu mechanismu v živém organismu.